Mě to připadá spíš smutné.Zejména věta"bez mého muže bych ztratila sama sebe".Téměř každá žena ztrácí sama sebe ve chvíli,kdy se zamiluje do chlapa.Jen nepatrné procento žen si zachová svoje já.Ženy ztrácí samy sebe,aby se udělaly v očích muže lepšími,hezčími,nedokáží být sami sebou,staví své štěstí na partnerském vztahu.To samé ta věta o rodičích.bezpochyby člověk může rodiče milovat a vážit si jich,ale rodiče tady nejsou pro nás,a my tady nejsme pro ně.Každý člověk je tady sám za sebe,jako samostatná jednotka,a není možné svoje štěstí a neštěstí stavět na štěstí,neštěstí a existenci jiného člověka.Samozřejmě,že když člověk přijde o někoho blízkého,je přirozené truchlit,ale všeho do času.Ne s tím,že odešel manžel,tak je potřeba mít dalších 40 let depresi.Chápu to ale u dětí,že když někdo tragicky přijde o dítě,táhne se to s ním až do konce života.