Bagheero, hoď sem fotku. Jsem zvyklá na velká plemena, ale bohužel nežijí moc dlouho. Měli jsme novofoundlanďáka, leč v deseti letech ochrnul na všechny tlapky, hrůza Argouškovi dávám vitamíny na podporu kloubů, přesto nedoufám víc než ve dvanáct roků... Až zemře, skončím v Bohnicích, doprovází mě doslova všude. Když jsem si ho koupila, pracovala jsem na Ministerstvu financí a chodil se mnou i tam, celý den prospal v křesle. Jinak je to typický Marley, většinou je nahluchlý, ale běda, když se otevře lednice Chodící žaludek, typický labrador!