Pokud chtěly moje děti nosit v situaci, kdy to nebylo nutné, jen takové to "já chci", "mě bolí nohy", tak jsem odmítala.

Bylo mi jasné, že když jednou ponesu, těžko budu příště vysvětlovat, proč zrovna dnes ne, když minule jo.

Takže v takových situacích jsem se snažila je zabavit jinak. Třeba jsem nabídla, že udělám lokomotivu a potáhnu za ruku. Chvíli jsem táhla, houkala a dítě si to pak chtělo vyměnit a dělat lokomotivu. Nebo jsem začala něco vyprávět, nebo se snažila přimět dítě, aby vyprávělo samo (co bylo ve školce, na kroužku, co bude dělat u babičky apod.).

Obě děti to párkrát zkusily, ale když viděly, že fakt nenosím, už to nezkoušely. Naproti tomu tatínek, než by vymejšlel jinou zábavu, tak je vzal. Což mi nevadilo, protože to byla jeho volba, že je ponese.

Párkrát jsem dítě nesla, když mi cestou v mhd usnulo.

NOšení v těhotenství - Pokud nejde o nějaké rizikové těhotenství, tak nosit věc, třeba i 15kilo těžkou můžeš, pokud si jí dobře umístíš a neseš ji opatrně. Riziko není v té hmotnosti, ale v tom, že dítě u tebe nebude v klidu. Dítě se v náručí většinou mele a tím můžeš být donucena udělat nebezpečený prudký pohyb. V tom je myslím ten problém.

A až se dítě narodí, bude tu druhý problém - nemůžeš nosit dvě děti. Budeš mít v náručí mimino a pak nemůžeš zvedat druhé dítě k oknu, ke skříňce, do vany apod. Stejně tak venku- když potlačíš kočár, nemůžeš nosit druhé dítě.Když to budeš staršímu vysvětlovat, bude naštvané na mimino.

Já jsem v těhotenství plánovaně odbourávala situace, kdy jsem do té doby dítě nosila, a řešili jsme to jinak. Třeba k vaně jsme postavili stoličku a vykřikovala jsem radostí, jak už je holka velká a šikovná, že ji nemusím přenášet, že si tam vleze sama, jen ji přidržuju. HOlka měla radost, jak je velká a nebyla naštvaná, že jí odmítám nosit kvůli sourozenci.