Zdravení - já bych mu připomínala, že je třeba pozdravit - jako např. podívej, jde sousedka, je slušné pozdravit. nebo když ho někdo pozdraví, tak na to upozornit - je slušné odpovědět. ale nestála bych nad ním a: teď okamžitě pozdrav! dcera nezdraví vždycky, ale to je tím, že pořád mele, myšlenka má jinde tak nikoho nevidí :o)

A k tomu jak nadával - jak bych se zachovala nevím, mám dceru "slušňačku", i když pubertu už taky měla, na všechno nám říkala: pch, a co jako? určitě bych to s ním řešila, až by se uklidnil, proč to říká, kde to slyšel a tak.

A při záchvatu bych mu řekla, ať jde do pokoje a jestli má vztek, ať se třeba vytříská do postele nebo polštáře, že vy to nechcete poslouchat, že s ním takhle nemluvíte a nebude ani on mluvit s váma.
Dcera třeba nesnáší, i když jen přivřu dveře, takže na ní to docela funguje.