Za sebe: mam doma taky introverku. A podle me tyhle deti jsou tak hrozne nejisty, ze kazdy odmitnuti jejich prosby v nich jenom posili pocit beznadeje a srazi je dolu. A tim, ze si netroufaji se porsadit venku, prosazuji se aspon doma - vuci rodicum, vuci ostatnim sourozencum. U vas to vidim podobne. To co predvadi doma je jenom zdani sebevedomi, nadavky nejsou urceny primarne vam a neni treba si je brat osobne, ale resi si tim svoji stydlivost a neschopnost sebeprosazeni v okolnim svete

Takze: samozrejme netrpet nadavky rodicum, ale snazit se v synovi posilit samostatnost a poverovat ho dulezityma ukolama, aby mu to sebevedomi krapet narostlo. Rozhodne nemlatit, pro tyhle deti je placnuti hrozny ponizeni a posledni vec, kterou potrebujou.

Ja osobne bych mu to uzeny koleno u dedy dovolila - ale dohodla se s nim, ze tam sni trosku, pak se vrati a doji polifku doma. A zaroven bych mu zadala neco k dedovi odnest (ja nevim, cokoliv, nejakej vzkaz) s tim, ze je to dulezity a ze vis, ze on to zvladne.

Kdyz ho budete utvrzovat v tom, ze je neschopa (pze presne tohle si on o sobe mysli), tim, ze nebudete reflektovat jeho prosby a prani, tak z nej vyroste zakriknuta a zatrpknuta bytustka, ktera vyuzije jakoukoli moznost si nejakou postranni cestou vylecit mindraky na jinych. Kdyz ho budete povzbuzovat a davat mu najevo, ze i on se muze samostatne rozhodnout (treba s veceri u dedy), tak sice bude introvert cely zivot, ale bude mit silu s tim bojovat a handicap prekonat a neceho dosahnout. Drzim palce. On vazne nenadava vam osobne.