Přidat odpověď
Spadla,
jde o to, že vhodné chování není něco, za co by měl být odměňován (Ježíškem nebo čímkoli jiným). Vhodné chování musí být bráno čistě jako podmínka souciálního soužití. Ježíšek prostě nosí dárky, pokud už teda hrajete na Vánoce, tak se vším všudy. Láska je bezpodmínečná. Ale hodný má být člověk proto, aby se mu dobře žilo s jeho blízkými, aby se jeho blízkým dobře žilo s ním. Prostě dítě musí pochopit, že to, že se k sobě navzájem chováme slušně, je samozřejmost budující naše dobré vztahy. A ne něco, za co dostane sladkosti nebo dárečky.
To ignorování špatného chování má svůj smysl. Tím, že rozjedete po jeho výhrůžkách divadlo, plácání, volání ježíškovi, lamentování atd., v něm model tohoto chování posiluje. On to dělá proto, že chce zájem, chce interakci. A toho všeho se mu dostane v bohaté míře. Doporučuji si s ním o tomto popovídat v klidné chvíli, kdy je v pohodě. Ukázat třeba na nějaké pohádce, jak se všichni mají hezky, když se k sobě chovají dobře. A říct, že takto to funguje i doma s rodiči. Jistě sám v takové chvíli nazná, že bude hezké, když se bude chovat dobře. A pak, když se stane, a přijde takováto krizovka, tak musíš pouze konstatovat "na tomto jsme se ale nedomluvili, toto přece není chování, které by nám doma dělalo hezky, sám jsi mi to onehdá říkal, že to je ošklivé" a tím končí řešení. Neposilovat to chování dalšími reakcemi.
A hlavně: prevence! Syn byl večer unavenej a před večeří už prostě hladovej. To je situace, která krize přímo vytváří!
Předchozí