No, já netuším jiné přesahy, jak je píšeš ty, tohle vychází z pohádky o chlapečkovi, který neuměl pozdravit, poděkovat a poprosit, kterou náš Kubča zná od manžela.
Poselství pro mě a i pro něj je naprosto jasné nám oběma (mluvíme o všem) a to, že určité konkrétné věci prostě moje dítě NEDĚLÁ, NEŘÍKÁ atp.!!! a to proto, že se to prostě neslučuje s tím, co já uznávám,jak ho vedu a jakého člověka z něj chci mít. Pokud to tedy udělá, asi mi ho někdo vyměnil.
Nedokázala jsem přijít na jiný méně vyhrocenější způsob, který by na mé malé dítě zabral - v tom afektu totiž je vysvětlování naprd, páč neslyší - tohle ho probere. A nám to funguje - ten vztek a afekt, který to nepřijatelné chování a jednání způsobuje, totiž zmizí a řešíme jen tu situaci jako takovou - ne že by ho to gradovalo nebo vztek v něm vyvolávalo tak, jak píšeš, že se to dělo u tebe.
Já miluju jeho, ale to chování a jednání ne! Ale oddělit to u nasertivních prťat je fakt těžké a jiný zabírající způsob jsem prostě nevymyslela/resp. na něj nepřišla...
Bezpodmínečnou mateřskou lásku já osobně uzávám, ale jen do určitě míry - nedávno jsem viděla dokument na ČT o rodičích (matkách) závislých zletilých dětí, kteří jim i přes to všechno poskytují full servis (jídlo bydlení atp, potomci jim doma fetujou a je problém i jen to, aby si zastlali peřiny) a upřímě - to je už ta míra, přes kterou bych já osobně asi nešla (bože, hlavně ať mě tohle rozhodování nepotká!!) Ty maminky se strašně trápí, ale přijde jim, že je lepší mít ty děti doma pod jakous takous kontrolou, než je prostě nechat být... na tohle já nemám, myslím...
A taky mi přijde, že čím dřív si uvědomí mantinely mé a mantinely společnosti, tím líp...
Jen doufám, že si tímhle prohlášením na sebe podobnou katastrofu nepřivolám...