No, ve 30 letech bylo moje neobvyklé jméno opravdu zavedená firma, které jsem se nevzdávala lehko. Zvlášť, když manželovo přijmení je tuctové. Nemusela jsem, to je pravda. Ale manžel by nikdy nepřistoupil na to, aby se děti jmenovaly po mně, a já zase nechtěla chodit jako ta Gerdová, co vodí Dvořákovou k doktorovi. Když jsem uvážila možnost obou příjmení, zjistila jsem, že bych se nevešla do žádné úřední kolonky a že to moji změnu jména neřeší.
Ale měla jsem věkový limit. Pokud bych se do toho věku nevdala, žádná změna příjmení by se už nekonala a, kdo by si mě snad ještě chtěl vzít, ten by prostě musel přistoupit na to, že příjmení si mění on nebo se jmenuje jinak, než zbytek rodiny. Přítele to mírně popohnalo, aby se stal manželem - ví, že jsem umanutá.