Každá uniformita je zavádějící. Prostě některé dítě je zralé v pěti letech (např. můj syn), některé v šesti letech, některé v sedmi letech. Waldorf říká, že až v sedmi - to se píše v každém jejich materiálu.
A píšu o tom, co mi řekla učitelka WŠ - tedy to je pravda, ne že není. Samozřejmě platí, že záleží i na učiteli, ale waldorfský systém prostě není zařízený na rozdílnosti mezi dětmi a práci s nimi. Píší, že když je nějaké dítě v něčem napřed, soustředí se na rozvoj toho, v čem je naopak pozadu. Jenže např. můj syn není pozadu vůbec v ničem, prostě potřebuje se rozvíjet dopředu, aby ho to bavilo, a ne se plácat v písmenkách, když už umí číst (atd., nejde jen o čtení). Psycholožka pro nadané děti také WŠ nevidí jako dobré řešení pro děti, které jsou příliš napřed, a má zkušenosti s nadanými, kteří na školu úplně zanevřeli, protože jim nedovolili jít dopředu rychleji.
Z toho, co jsem zjistila, mám dojem, že pokud učitelka pracuje s dětmi individuálně, dělá to ze své vůle a nikoli z podstaty Waldorfu.