Však já také neříkám, že je pořád straším a JENOM čertama a bubákama. To už je opravdu v krajních situacích. Oni jsou pořád hodně malí, ještě nedovedou pochopit nebo to nijak neberou: zakázaná hračka (nemají oblíbenou), TV (ta je vůbec nebere), babyboxu taky nerozumí, i když bych jim to vysvětlila.

Každý den večer je s tím spaním prostě čiré zoufalství, stává se, že syn usíná poslední z rodiny, my s manželem dávno téměř spíme, on ne a přitom ráno vstává zase jako první. To pochopí jen ten, kdo zažil.

A Ti, co nestraší, neříkejte mi, že jste nikdy nepoužily třeba: když budeš xxxxx (např. zlobit), Ježíšek nepřijde... Z některých cítím neupřímné moralizování.