Agi nesmutni, určo nejsi špatná mamina, těžko radit, když máš tak aktivní rarášky ...
Jen za mě - strašení a "vyhrožování čímkoliv" má to negativum, že ho časem musíš stupňovat, takže vymýšlet ještě děsivější a "horší" varianty.
Já mám tedy děti klidné - zatím, uvidíme co přinese puberta, ale snažím se se držet jednoho pravidla -
NIKDY NESLIBUJU DĚTEM TO, CO NEMŮŽU SPLNIT/DODRŽET - a to ani v pozitivním ani v negativním.
Když bych prostě dítěti řekla, že ho někde nechám, jestli okamžitě nepůjde, tak mi to možná párkrát "zbaští", ale časem přijde na to, že to stejně neudělám, že se pro něj vrátím, že se pouze schovám za roh.... chápeš co tím chci říct?
Co takhle pro toho "aktivnějšího" Bachovy kapky na míru? Známým to u malé hodně pomohlo....
A jsi určitě dobrá mamka, když nad tím přemýšlíš a když hledáš i jinou cestu a řešení!!!