K nám chodí Mikuláš s andělem. Čerty dovnitř nepouštím. Bydlíme totiž na konci vesnice a než k nám dojdou, jsou už dost pod vlivem a pak se prostě nekrotí. Holky vědí, že jsou to jen převlečení lidé. Jsou to sousedi, znají je dobře. Já je ostatně nikdy čertem nestrašila. Ale mladší se stejně bojí. Nicméně je stejně ráda, že přijdou. Odříká básničku, dostane nadílku. Když jsem je jeden rok nechtěla pozvat, tak byly holky naštvané. A to i přesto, že čerti chodí i do školy a školky a navíc máme i hromadnou mikulášskou pro všechny děti z obce, kde taky dostanou nadílku a celé to tam probíhá dost velkolepým divadelním způsobem. Čerti jsou náležitě strašní, andělé krásní, Mikuláš je majestátní. A jako bonus máme nebe s Pánem Bohem , který na všechno dohlíží. Nějaké zlobení nebo tak s čertem neprobíráme, přijde mi to zbytečné a vzhledem k mým holkám přímo kontraproduktivní.
Když jsem byla malá, naši mi nadílku dávali za okno a čerti k nám vůbec nechodili. Dneska mi to přijde jako škoda.