rozumím ti. do práce jsem šla, když byly dceři dva roky a kousek a taky jsem měla výčitky. Když jí byly tři a šla do školky, výčitky zmizely, protože ve třech je přece normální chodit do školky a do práce...ačkoli ve školce si zažila také krušné chvilky. kdybys žila v jiném státě, třeba bych měla výčitky, že jsem tak dlouho doma a ochuzuji dítě o společnost

Buď ráda, že má chůva k synovi vřelý vztah. Kdysi bylo běžné, že děti bychovávali prarodiče. Ona mu tím vřelým přístupem předá něco víc než kdyby měla profesionální odstup. Zkus se na ní dívat jako na babičku. Všechno je kompromis. Kdyby to byla babička, ne chůva, řešila bys to podobně. Buď, že ti málo hlídá, nemá vnouče moc ráda nebo že ho má ráda moc a a on jí taky moc....
Já sama v určitém období taky hodně lpěla na babi, plakala jsem, že jsem měla jet domu. Ale máma je máma.