Nevím ani proč píšu, asi abych se vypovídala, jsem z toho moc smutná.
Mám krásnou a zdravou 18 měsíční holčičku, za 2 měsíce čekám dalšího potomka a já mám teď strašný výčitky, že jsem vůbec kdy měla děti... jsem asi husa. Možná vše souvisí se vším...
Takže, před rokem jsme s přítelem koupily chalupu (na bydlení) od té doby bydlíme u mojí mámy v bytě, než chalupu zprovozníme. Čekala jsem, že max od března už tam budeme jakš takš bydlet, ovšem ouha, je listopad a my jsme pořád tady a ani nevím, jestli se do konce roku odstěhujeme. Přítel je buď v práci nebo dělá na baráčku, protože samozřejmě nejsou penízky na řemeslníky, takže si ho taky moc neužiju. Každopádně si myslím, že by mohl být v té práci na domku poněkud rychlejší, ale na druhou stranu oceňuji jeho práci!
Kamarádek s dětmi mám minimum a jsou daleko, takže se vidíme hodně zřídka a ostatní vlastně taky nejsou tady, je jich tu jen pár a nejsou to právě ty spřízněné duše, spíš známé.
S mojí mámou to už nějakou dobu vře, máme absolutně odlišný pohled na život a tak máme obě ponorku, vím, že až se odstěhujeme bude dobře, ale takhle to prostě nedělá dobrotu.
A teď konečně k věci... Nevím co chci, ale asi toho je na mě moc, od 22 tt mám kvůli zkrácenému čípku doporučeno ležet, což samozřejmě nejde úplně praktikovat s 18 měs.dcerou a tak se snažím aspoň když to jde, což znamená, že jsem vypustila všechny své aktivity, nechodím do MC, nechodím na těhu cvičení, nechodím na cvičení s dětmi, nechodím na AJ, protože i tak mám nežádaného "pohybu" dost. Přítele samozřejmě nechci moc žádat o hlídání malé raději ho pošlu dělat na baráček, abysme se tam mohli co nejdřív nastěhovat. Moje máma je stále pracující a je fakt, že hlídá docela často, ale taky je docela často pryč u přítele, některý týden ji má třeba i 3 odpoledne (cca od 16 do 19hod) ale je pak týden, že ji to prostě nevyjde vůbec. Když ji hlídá tak se zase snažím lehnout a odpočinout. Druhá babi malou miluje, ale teď když je zima ji moc nehlídá, protože mi prostě přijde, že doma neví co s ní a na dlouhé trajdání venku je asi zima nehledě na to, že bydlí cca 1,5km přes město od nás a já bych jí tam musela dovézt a opět vyzvednout, což vzhledem k mému stavu není nic moc žádoucího a auto nemám tak často. Mrzí mě taky její přístup, že se sama nenabídne, že by ji vyzvedla.
A já si teď připadám jako šílená matka, protože nejeden den trčím s malou doma (je fakt, že se snažím ji vytáhnout třeba jen na krátkou procházku, ale není to denně) a pak už to nedávám, takže se mi často stává, že mi ujedou nervy a já na ni, chudinku, houknu poněkud víc nahlas nebo jí plesku přes zadek, pokud jí např. 5x po sobě řeknu NE a ona nereaguje.... Asi jsem neměla být matkou, protože vážně nemám trpělivost a vše mě hned vytočí. Je mi to strašně líto, protože jsem si vždycky představovala až budu mít děti jak budu s nimi akční a teď nemám náladu na nic, něco vymýšlet, co s malou dělat, ona se samozřejmě nudí a já jsem ještě protivnější... jsem absolutně pasivní matka, nemám žádnou motivaci a přijde mi, že to bude jen horší až se narodí druhé mimi, tak, že budu protivná ještě víc, protože třeba nebudu stíhat...Nehledě na to, že mě to občas nebaví, zní to divně co, ale je to tak. Miluju svojí dceru, nedala bych jí, ale jsem člověk který občas potřebuje oraz jinak je na nervy
Vím, že některé maminy jsou úplně každý den celý s dětmi a zvládají to, obdivuju vás!!!!!
Najde se tu nějaká mamina, která má taky občas pocit, že by neměla nidky být matkou nebo jsem jen já takový exot????