Myslím duševnímu, duševní rovnováze, pohodě. Já mám na romantické filmy obdobný názor jako Saturnin na "ženské" romány. Přesto některé zcela nekriticky miluju. Např. včerejší Zase tak moc Tě nežere, Pýchu a předsudek. Twilight mě naštěstí minulo. Viděla jsem jen úplně ten první díl a líbil se mi. Pak mi celý následující den přišlo, že mě můj muž málo miluje, a chyběly mi hluboké pohledy hlavního hrdiny (podotýkám, že přestože si připadám svéprávná, vím, co je realita, stejně jsem byla taková ROZMRZELÁ a nespokojená). Muž se mi vždycky směje, protože jsem se mu jednou svěřila. On má taky svůj doping. Takové ty dobrodružné filmy typu Indiana Jones. Ty mám ráda taky.
Jaké máte rádi filmy? Škodí podle vás romantické filmy duševnímu zdraví? Necháte se naočkovat idealistickým stereotypem, jak má vypadat láska, jak se má chovat zamilovaný člověk?