Ještě dodám 2 důležité postřehy k tématu.

Na dětství a později na dospívání mě neskutečně točily řeči o "nejkrásnějších letech, která se nikdy nevrátí". Tyhle řeči ve mně vyvolávaly pocity beznaděje, že mi něco utíká mezi prsty, že něco nestíhám. Bez nich bych si dětství a mládí vychutnala ještě víc. Dnes už naštěstí vím, že každý věk má něco do sebe, a já se i se 2 malinkými a náročnými dětmi v řadě ohledů cítím svobodněji, než jsem se v některých situacích cítila jako dítě.

A ještě horší byly kecy o tom, že "děti na rozdíl od dospělých nemají žádné problémy". Nad tím nadskakuji dodnes.