I přes dysleksii čtu ráda a často, ale asi jinak, než ostatní. Větu vnímám jako celek, nevidím písmenka a občas z toho vyjde veselý paskvil. Někdy se stane, že smysl nedává celý odstavec, to pak čtu celou stránku znova.

Dysgrafie je horší. Děsí mě, když mám něco napsat, nedejbože třeba firemní mail. Vadí mi i se podepsat, protože i tam občas vynechám písmenko. Vše po sobě několikrát pročítám a stejně chyby jsou.
Na prvním stupni jsem zažívala peklo, když jsem neustále za trest psala stránky s psacím O a A, abych konečně pochopila ten rozdíl. Jinak učitelka byla zlatá, ale nevěděla si se mnou rady. Na druhém stupni přišel boom dysporuch a já konečně měla klid.