Ty objektivní příčiny jsou často dost subjektivní, ale.................na druhou stranu proč se subjektivně nepřizpůsobit sobě a ne představám okolí o nějaké všeobecné "škatuli", ve které je složka s tím, co by jedna měla zvládnout takřka levou zadní.
Některá to zvládně, jinou by to stálo tolik úsilí, že při tom ztratí sama sebe.
Ujetý vlak prakticky neexistuje protože když opravdu chceme a usilujeme, dohoníme ho, jenomže to chtění a úsilí musí vycházet z nás a někdy jsou nutné i takové oběti, že ten pomyslný vlak za to ani nestojí.

Koneckonců, nejede jeden vlak, jede další a s klidem ty vlaky přenechávám těm, kdo je stihli.

Jinak jestli na to ještě někdo nepřišel sám - je docela dobré si přiznat, že mi ten vlak ujel pro nějakou mou blbou vlastnost - třeba pro vrcholnou lenost a neochotu šplhat přes Mount Everest a ještě navrch přeplavat Labe. No a?
Nehledat výmluvy, brát to jako svoje výsostné právo.