Ano, mívám občas ten pocit.
Měla jsem děti poměrně brzo, taky jsem toho poměrně dost do té doby stihla, to je pravda.Vejšku jsem nedodělala, ale to nemělo s dětma nic společného.
Ale u mě je to opravdu vždy jen takové chvilkové zamyšlení, protože si pak uvědomím, že kdybych zůstala déle bezdětná, stejně bych necestovala po světě, neučila se fůru jazyků, nezažila kdovíco a neměla tan úžasný svobodný život.

Člověk vždycky tak trošku touží po něčem, co zrovna nemá.U mě to teda tak je.

Jsem na mateřské už řadu let,kromě občasného sportu nemám vyloženě svůj koníček.Ne že by to nešlo, ale spíš nevím na co se dát, jsem tak zblblá z péče o rodinu a domácnost,cítím, že po těch letech mám v hlavě vygumováno.Třeba nedokážu se soustředit na čtení.Jak čtu déle jak 10minut, už vůbec nevím o co jde.
Vlastně mi to ted vyhovuje, ale jak píšeš, trošku se děsím,co bude se mnou, až mě děti nebudou potřebovat na každém kroku.