Pawllo, jistě že to dokážu pochopit, ale když to dělám, pak si obvykle nestěžuju.
Padám na hubu dobrovolně, nebo nastolím heslo "když nemůžu, tak nemusím", já to občas ještě dovedu k dokonalosti "když nechci, tak nemusím", ale to už považuju za velmi občasný luxus.

Přijala jsem něco za své a s tím se peru, jak to jen jde. Kdyby ne, vždycky můžu hodit zpátečku, uhnout jinam, jít jinudy - pro tento účel si vždycky nechávám rezervy, otevřená vrátka a s nějakou vlastní slabostí počítám.