Myslím, že mě děti zachránily od velkých životních průserů.
Jsem velký bohém, plus pocit, že na škole a po škole je vše možné, byla smrtelná kombinace.
Našla jsem se v dětech, považuji to za největší úspěch svého života a za realizaci srovnatelnou s managerkou většího podniku. Jasně, některé věci dělat nemůžu, ale popravdě... ty věci, které bych teď chtěla dělat jsem nedělala ani za svobodna, když jsem mohla...našla jsem si milion daších důvodů, proč to nejde...

možná se cítím dobře proto, že jsem nikdy nenašla žádný obor, kde bych se mohla realizovat a tím vydělat peníze... neměla jsem sen být lékařkou, právničkou, učitelkou... zaměstnání beru jako nutné zlo k pořízení peněz, ne jako místo pro seberealizaci...

takže zpět k otázce, nemám pocit, že mi ujíždí vlak...
beru život tak, jak jde.