Moje máma nepracovala, původně kvůli nemoci mladšího bráchy, pak už spíš tak ze zvyku. Neměla ani vzdělání, zkušenosti, nic. Taky jsem záviděla jiným dětem, že přijdou domů a nikdo tam není, zatímco moje máma už stála ve dveřích a nadávala, že mám studený oběd.
Dnes si myslím, že problém nebyl, že nepracovala, ale že se nevěnovala ani ničemu jinému, co by dělala jen pro sebe. Až časem jsem zjistila, že je poměrně sečtělá a má velký přehled, s knihou jsem jí ale moc nevídala. Pamatuji si ji, jak si vykecácá se sousedkou u kafe s cigárem nebo vaří(což třeba já moc neumim). Čert ví, kde všechny ty vědomosti nabrala.
Nepracující matka, která se věnuje sama sobě, rodině, domu, zahradě - dokáže předat nějakou radost, nadšení, zážitky, případně je na ní vidět, že je duševně v pohodě, je úplně ok.