Jaano, já se přiznám, že si moc neumím představit, že by jeden chtěl trávit třeba někde večer a druhého se nezeptal, zda třeba může - protože někdo musí být s dětmi, že. Nemluvím o tom, jít někam jednou měsíčně, ale pokud je to pravidelně, chce to souhlas i s druhé strany.
Muže, který by si dělal, co chce, a předpokládal by, že já ten zbytek zařídím a o děti se postarám, bych nevydýchala.

To nedovolit - vím, kde pracuje, že, takže bych mu před koncem pracovní doby prostě děti dovedla a odešla. A klidně to zopakovala, dokud by nepochopil, že jeho večery nepatří jen jemu, když má 3 děti.

Když já jdu do kina, sauny atd., tak taky automaticky nic nepředpokládám, řeknu muži, že bych ráda, on řekne paráda, kdy mám hlídat děti? A naopak. Ale aby jeden byl jen doma a druhý obden někde trajdal, to by fakt neprošlo. U mě tedy ne