Pokud mám žít krátce, tak ať většina toho času je věnována dětem, ted jsou malé, potřebují mne, stojí o mne, mám je doma,je to teď opravdu moje těžiště života. Kdybych měla umřít poměrně mladá, tak alespon s pocitem, že co času jsem mohla, strávilasjem s dětmi.
Je-li mi souzeno žít dlouho, tak až děti vyletí z hnízda, užiju si vlastních aktivit dost.


Z obou variant plyne,že nyní si mohu udělat z dětí středobod života a je to tak v pořádku.