Tenhle pocit s utíkáním má asi ten, kdo neumí žít v reálném čase, předbíhá svou dobu a tím nedělá, co je v dané etapě důležité. Když v každém období žiju naplno, žádné skluzy a dohánění nepotřebuji. Když je čas studovat, studuji, když je čas pořídit si děti, věnuji se dětem. Tohle je nejdůležitější práce v životě, kdo ji kombinuje s mnoha aktivitama, obvykle tuto práci šidí a v něčem odflákne. Někdo to má složitější a je pod tlakem vnějších okolností a nic jiného mu nezbývá, než bojovat, ti si zaslouží obdiv. Ale u někoho je to důsledek špatného vztahu k sobě sama. Dohání školu při dětech a děti mu vyrostou, aniž by si všiml, že jako dříví v lese, přijde puberta a člověk se diví. Začne dohánět výchovu, ale ono už je pozdě. Takový jedinec vlastně něco dohání celý život, ve stáří začne třeba dohánět mládí . Skáče po kyselých hroznech, u nohou se mu válejí sladké jahody a on po nich dokáže jen šlapat.