Ivo, ono asi tak - Indiáni mají takové přísloví, že se nemá soudit druhý člověk, pokud jsi nechodil aspoň den v jeho mokasínech.
Může být, že ti, co tvrdí, jak to mají vyřešené, že je všechno jen otázka motivace a vůle, kdyby chodili třeba den v tvých mokasínech /myšleno v tvé kůži, za stejných podmínek, okolností okolo, stejného počtu dětí/, nedokázali by víc než ty.
Já se taky kdysi nechávala oslnit zdánlivými schopnostmi druhých - ale stačilo začít víc pozorovat, jak to má kdo zařízeno, víc poslouchat co je za různými proklamacemi a najednou jsem viděla dost věcí jinak.
Už jsem tu popisovala třeba ty holky cvičitelky, teď mi napadá další jiná holka- obdivovala jsem,jak má perfekt postavu, vždy vystajlovaná - do té doby, než mi kamarádka, která bydlí s její matkou v baráku neosvětlila, že její dítě tráví u babičky spousty času /takže ona fitko apod./. Samozřejmě ale když jí vidí nezúčastněný člověk, musí obdivovat, jak ona vždy usměvavá, upravená, velice reprezentativně vypadající - a říká si "klobouk dolů, jak ona to dělá???". No dělá - zatímco dítě jí venčí babička, ona se věnuje sobě.
I na internetu jsem potkala některé takové, co se prezentovaly jako matky roku. Jim NIKDO, ale vůbec NIKDO nepomáhal. No, realita byla dost jiná
, čistě náhodou se třeba dotyčná podřekla, že svůj nástup do práce řešila odvozem dětí k babičce /každý den ráno/, která se už postarala o expedici dětí do školek a škol, jejich snídani, svačinu, matka jen děti vyložila a odjela do procesu. Ono pak i to údajné předchozí "já sama-samička" vypadalo ne zrovna uvěřitelně.
Zkušenost mě naučila, že u velké části lidí, co se tváří jako superschopní, je "něco za tím". Ono den má totiž jen 24 hodin pro každého a je omezená zásobárna energie. Dá rozum, že když mám dělat jednu věc, nemůžu jich stejně kvalitně dělat x.