Cig, tady fakt nejde o nějaké chození do kina nebo tak, to se dá fakt na čas oželet.

Jako u té práce je to bohužel o tom, zatímco naše matky zaparkovaly v důchodu po padesátce /aspoň moje tedy ano/, tak nám to ještě hezky dlouho nehrozí. Není to o tom, že by každý chtěl honit kariéru, je to prostě o nutnosti. A když třeba ujede ten vlak, tak pak se třeba bere cokoliv a to fakticky často není vůbec žádná výhra.

Už nevím, jak to líp popsat.Ale třeba i to podnikání. Někdo to rozjel při mateřské /kdy se vyplatí to ozkoušet, zda se to rozjede/, někdo to při třech dětech a žádném hlídání prostě "nedal". Ovšem po mateřské když jsou konečně děti ve školce, možnost by byla, tak prostě nemůže třeba něco pět let "rozjíždět" nebo začít teprve studovat.

O koníčcích vůbec nemluvě, ale jako chápu lidi jako Valkýra, že tak dlouho se člověk upozaďuje co se týká koníčků, až pak může a už je tak nějak vyhaslej.

Ono se to těžko popisuje, ale vžít se do těch lidí dokážu. Není umění nikdy z toho vlaku úplně nevyskočit, ale naskočit znovu do jednoho z posledních osobáků, když se člověk už zadýchává, je někdy sakra těžké.