Catherine, tomuhle rozumím. Lituju, že jsem nezačala studovat už při dětech (tedy, jednu VŠ mám) a že o tom uvažuju až teď, kdy mi skončila. A měla bych jít pracovat a ne dalších 5 let studovat a nechat se živit.
A muž se na to tváří, že ať jdu, ať dělám, co mě udělá šťastnou, a že si najde druhou práci, aby mé sny uživil.
Taková šlechetnost ti někdy taky pěkně podráží nohy a neumím to vysvětlit... třeba těm, které ani neví, zda jejich muž umí umýt nádobí...