Navazuju na své předchozí téma, respektive na příspěvek Ecim, že žena v domácnosti "je vydržovaná", že není moc hodná úcty.

Moc s tímhle názorem nesouhlasím, ale tak mi napadá:

KDYBYSTE MOHLY - PODMÍNKY VE SPOLEČNOSTI BYLY TAKOVÉ JAKO V NĚKTERÝCH ZÁPADNÍCH STÁTECH - RESPEKTIVE TŘEBA NA NĚJAKOU ŘADOVOU KANCELÁŘSKOU POZICI BYSTE MOHLY NASTOUPIT I PO VÍCELETÉ PAUZE A NEBYLO BY VÁM TO V ŽIVOTOPISE NA ŠKODU. KDYBY MUŽ I PO ROZVODU MĚL POVINNOST ZAJISTIT ŽENU A DĚTI JAKO V NĚKTERÝCH ZÁPADNÍCH STÁTECH /TUDÍŽ BY JÍ NEHROZILO, ŽE ZŮSTANE BEZ PRAXE V PRÁCI TOTÁLNĚ OUT, POKUD SI ON PO PADESÁTCE NAJDE JINOU - A ŽE BY SI TO ZA TĚCHTO PODMÍNEK SAKRA ROZMYSLEL/

PROSTĚ KDYBY BYLY TAKOVÉ PODMÍNKY - ZŮSTALY BYSTE TŘEBA DO DESETI, DVANÁCTI LET SVÝCH DĚTÍ DOMA /DOKUD VÁS DĚTI VÍCE POTŘEBUJÍ, MUSÍ SE HLÍDAT APOD.???/

KDYBYSTE TÍM PROSTĚ NIC NERISKOVALY Z PROFESNÍHO ANI OSOBNÍHO ŽIVOTA?

Umyslně hlavní ideu tématu zdůrazňuju, aby bylo jasné, za jakých podmínek tou ženou v domácnosti lze důstojně být.

JESTLI BYSTE ZA TĚCHTO PODMÍNEK S TÍM NEMĚLY PROBLÉM ANI MINDRÁK, PŘÍPADNĚ TO DOKONCE UVÍTALY - věnovat se rodině a dětem a do práce nastoupit, až když vás rodina nebude akutně potřebovat.