Máme jen jedno dítě (ač kdyby to šlo, měli bychom asi 2-3) a kdybychom se uskrovnili, manžel by nás nejspíš uživil. Jenže mě by udržování rodinného krbu nenaplňovalo. Maličké dítě je samozřejmě něco jiného. Malý školák a možná i předškolák už nepotřebuje "mámu na plný úvazek". ÚVazek měřím stráveným časem, v jistém smyslu je člověk rodičem na plný úvazek pořád.

I kdyby můj příjem nebyl vůbec potřeba, stejně bych alespoň na částečný úvazek pracovala. A víc volna bych věnovala asi ve větší míře jiným aktiviitám než dětem a domácnosti, třeba bych si něco jen tak pro zábavu psala, vrhla bych se na něco pro charitu a na dobrovolnictví, vážně bych to chtěla zkusit. A kdybych se náhodou v relativním zdraví dožila důchodu (což u nás asi moc nehrozí, i když už jsem starší roční a měla bych jít do důchodu někdy kolem 65, kdo ví jestli se to nezmění, u mladších to vidím na důchod ve 100 letech), neučila bych se štrikovat, ale šla bych touhle cestou.

A přiznám se, že kdybych byla v domácnosti, necítila bych se jaoko rovnocený partner. Vím, že je to hloupost, je to jen v mých pocitech, ale je to tak. Na MD a RD jsem to tak nevnímala, péče o malé dítě chce opravdu plný úvazek.