Jsem ženou v domácnosti a přestože jí nejsem původně úplně dobrovolně, jsem spokojená. Z mého pohledu jsem pro společnost mnohdy větším přínosem, než některé pracující a odsuzující. A tudíž mě odsuzující příspěvky neurážejí. Věřím, že být v domácnosti může být pro někoho nepředstavitelné, protože ho stále něco žene dál a chce se vzdělávat, zdokonalovat v oboru... Ale podstatná část oduszujících odsuzuje prostě proto, že doma být nemohou. Já při svém pobytu v domácnosti na plný úvazek a bez nároku na mzdu pečuji o pacienta s alzheimerovou chorobou. Nevím, zda si někdo dovede představit, kolik stát stojí pobyt takového pacienta v nějakém státním zařízení. Vážím si svého manžela, který mě podporuje a jsem ráda, že dcera vidí, že je třeba pomáhat.

Tohle není obhajoba. Necítím potřebu se obhajovat. Jsem šťastná