Dášo, pokud jsou Tvé velké děti spokojené, tak je to fajn. Ale věř tomu, že je spousta dětí, které o něco takového v lepším případě nestojí a v horším jim to vadí.

Já mám se svojí maminkou krásný vztah, ale přesto jsem byla šťastná jako blecha, když v mých 9 letech šla do práce na plný úvazek a přicházela domů minimálně o 2 hodiny později, než já. Jak mi tohle zoufale chybělo, když pak o pár let později odešla do invalidního důchodu, jsem tu psala už snad miliónkát, i když se vždy uměla zabavit a pokud to šlo, tak pobývat i mimo domov. A vím, že můj bratr to cítí stejně, i když jsme spolu o tom nikdy moc nemluvili.

A kolikrát já jsem od jiných dětí slyšela věty typu: "To je hrozný, máma je teď 3 týdny doma se zlomenou nohou, mně to tak vadí, jak je pořád doma." "Jé, mami, ty budeš mít miminko? To se těším, ale vůbec se netěším na to, že budeš pořád doma." "Mámu mám moc rád, ale kdyby nechodila do práce, tak to se snad odstěhuju, nechtěl bych to ani za nic."