Znám podobný případ - moji sousedku. Její maminka zemřela brzy po porodu a do pěstounské péče si ji vzala její sestra, tedy sousedky teta. Meli i jiné děti, nevím, jestli poznala, že ji mají méně rádi, každopádně jí to neřekli a profláklo se to v tom nejhorším možném věku - v pubertě. Zbořil se jí svět, začala utíkat z domu, přestala o sebe pečovat, kašlala na školu. Otce zná, ale nemají spolu moc funkční vztah.

Není to úplně špatné řešení, pokud nová rodina dítě zcela přijme a pokud mu v předškolním věku, kdy je to pro něj nejsnáze přijatelné, řeknou, co se stalo.

Před časem jsem přemýšlela, co by, kdyby. Ani omylem mi nepřišlo na mysl, že by se o děti postarala moje sestra, to fakt ani přes mou mrtvolu. Určitě by zůstaly s manželem, nejspíš by se přestěhoval blíž k rodičům a ti by hodně pomohli, mohli by už jít do důchodu.