Přidat odpověď
Elííí, mívala jsem také tyto tendence.. Když cpal brácha se švagrovou synovce v 7m do chodítka (a to jsem děti ještě neměla a info taky ne), když jedl hodně brzo párečky, pil colu, koukal stále na hlučnou TV.. Ale vzala jsem to tak, že je to jejich dítě, oni jsou za něj zodpovědní a dnes je taková doba, že informací je všude tolik, že kdo chce, si je najde. Byla u nás kamarádka s půlroční holčičkou. Žijí v Itálii. Holčička má kočárek, ve kterém je stále zkroucená jak v autosedačce. Holčičku zkoušela posazovat.. Ale snažila jsem se do toho nemluvit. Jen jsem jí uklidnila tím, že naši kluci se pořádně posadili až po prvním roce. Že k tomu prostě děti dojdou samy.. Nehodlám někoho školit. Vím, jak je to nepříjemné mně. Když chci radu, zeptám se kamarádek. A sdělíme si zkušenosti, jak jsme co která dělala a co u nás zabralo. Můžeme si z toho každá vybrat, co se hodí. V domě mám sousedku, se kterou jsem omezila kontakt. Byla svými nevyžádanými radami opravdu otravná. Jakoby měla patent na rozum.. Neuvědomovala si, že každý si žije po svém, má na věci třeba odlišný názor, má jiné podmínky, zkušenosti, na základě kterých jedná atd. A už mi tím prostě lezla na nervy. A svěřila se s tím, že jí to přestává klapat s jednou kamarádkou.. Důvodem ale byly také její nevyžádané rady a kecání do života (koupání dítěte, kojení, strava, hračky..). A k úryvkům z té diskuze v úvodním příspěvku - u některých lidí nemá cenu plýtvat energií. Když je někdo blb, tak je to marný..
Předchozí