No, moc tě nepotěším, ale mám to podobně. Prostě nestíhám. Mám 2 děti (3,5 a 1,5), hlídací babičku a práci 3-4 dny v týdnu na celý den a žádnou školku. Ještě je manžel přes týden pryč a jezdí v pátek večer.
Jsem z toho v prdeli, nestíhám nic a to nemluvím o nějakém vánočním úklidu nebo čištění oken/koberců. Regulérně nestíhám vlastní život a domácnost. Děti už jsou celkem samostatné (musí že?) tvořím s nimi málo, ale snad občas něco uděláme (sem tam kreslíme, stavíme, lepíme, střiháme), je to radost, ale jsem s nimi vlastně jen 2 dny v týdnu, jinak babi. Ale trpí domácnost, trpí mé sebevědomí, protože když si utrhnu občas večer 3x za měsíc ani se mi nikam nechce.
Za luxusní trávení volného času momentálně považuji chvilku na rodině a zároveň "lehkou" prací na PC. Občas si přečtu rychle časopis nebo jeden díl sešítkové detektivky.
Líp to neumím. Kamarádky mě považují za super ženu, co toho tolik zvládá, ale domů je nezvu, asi by to už neříkaly a to i když jim říkám, že moje domácnost je zanedbaná..
Manžel pomáhá co to jde, ale jde to, když je přes týden pryč?
Nejvíc mě nedeptá domácnost, ale ten manažering. Jak se domluvit s kolegyněmi na směny, jak vyřešit z babičkou změnu směn (taky trošku pracuje), jak vydržet brblání dědy, který by chtěl mít babičku pořád doma, když nemůže zůstat dcera v hlídacím koutku déle, kdy pro ní dojít, když "ještě nemůžu"? Prostě jsem v permanentním stresu a řešení.
Momentálně přemýšlím, že toho nechám. Nestojí mi to za to a cítím to už i zdravotně.