Ahoj Vilmo,
na otázku, jestli se to věkem lepší, neumím jaksi odpovědět.
Záleží vždycky i na mojí náladě, jak moc jsem schopná syna zvládnout. Někdy prostě jsem vyčerpaná a mám ho plný zuby
) a pak mám pocit, že se nic nezlepšilo ani o krůček.
Opravdu mě hodně unavuje to jeho neskutečné lpění na určitém tématu. Mele o tom pak pořád dokola a člověk toho má DOST.
Moc si neuvědomuje, že to ostatním může vadit. Když mu to člověk dá najevo, je na něm vidět směsici vzteku a ukřivděnosti - tak silnou, že ani ve svém věku někdy nevydrží a má slzy v očích - ale není to "jen" lítost, ten vztek hraje hodně velkou roli!
Z tématu nejoblíbenější společenské hry, o které mluvil posledních 4-5 měsíců přešel někdy v říjnu na téma "hadi".
O ničem jiném se s ním vpodstatě nedá mluvit. Občas je to i poučné, něco se dozvím, ale převážná většina času je vyplněna větami typu: "Mami, že jsou roztomiloučký!"
"Mamí, a kdy půjdeš na teraristiku? A proč tam nechceš chodit se mnou?"
"Mamí, a proč si toho hada nemůžeme pořídit domů?"
"Až budu velkej, budu mít plnej barák hadů."
"Mamí, až půjdeš na teraristiku, dáš si hada kolem krku? Proč ne? A čeho se bojíš?"
... "Mamí, ty jsou roztomilý, viď?" A ZNOVA DOKOLA.
Někdy mám pocit, že budu vraždit, ale jinak se mi moc nedaří s ním SDÍLET, tak raději zvládám JEHO téma. Otázka je, jestli stejně necítí moje pravé emoce a třeba o to víc neopakuje.
Nedávno jsem četla něco o aspergerově syndromu. Nemyslím si, že by ho měl... ale ten příznak - setrvává až obsesivně u tématu a nevšimne si, že nezajímá ostatní - je naprosto stejný.
Pomoc, potřebuju trpělivost!!