Já to beru do budoucna, rozvedená už sem
Jako jo, tenkrát sem se vdala, protože mi to přišlo správný, jakože bych někdy vdaná být měla
Teď ale... další děti nechci, a dělat novou rodinu a hledat dceři "náhradního tátu" fakt taky nechci. Pro mě nemá svatba jediný důvod, zamilovanost pro mě taky není důvod. Já sem prostě nikdy nevěřila tomu, že s jedním chlapem zůstanu celej život. Já věřím tomu, že s někým budu, dokud mi s ním bude dobře. Za těchto podmínek, chápeš, nemám proč se s někým brát. Já se nechci za někoho zaručovat, protože nikomu nevěřím. Těžko tohle vysvětlovat. Třeba budu mít bezva chlapa, budu ho milovat a tohle všechno. Ale nedovedu si představit, že za někoho převezmu finanční zodpovědnost (což se svatbou stane). Mně z toho běhá mráz po zádech. Já chci odpovídat sama za sebe, a za dceru. Nedokážu si představit být za někoho zodpovědná, to nedokážu nikdy, to prostě vím.