Souhlasím. Obavu bych zkousla a vysvětlila, ale dlouhodobé deptání ne.

Jinak, zakladatelko, možná mimo téma, ale: moje maminka mého manžela (tehdy přítele), ze začátku taky rozdýchávala hůř. Nikdy se proti mě i jemu přímo nepostavila, ale vyjádřila trochu obavy... můj muž má nějaké zdravotní problémy a pochází z rodiny, která je nejrůznějšími nemocemi a postiženými "prolezlá". Cynik by řekl "nekvalitní genetický materiál". Sama byla sportovec a zdraví pro ni byla nadhodnota téměř. A měla obavy o naše případné děti. Není to moc empatické, ale prostě se mateřsky bála, abych neměla postižené děti.
Ale věděla, že o tomto nebudu diskutovat, po boku svého muže stojím a to proti komukoliv, kdo proti němu zaútočí.
Ona to nemyslela zle, jen...

No a jak to život zamotal. Nakonec ona, superzdravá celý život, aktivní... onemocněla, a do dvou let zemřela na závažnou nemoc... svého prvního vnuka, mmch zdravého a celého já, se ještě dožila:)