Myslím, že to tady už někdo zmínil.
Já slyšela kdysi takové psycholog.vysvětlení o rituálech na svatbě. Že je pro rodiče snoubenců hodně těžké vzdát se svých dětí a přenechat je jejich partnerovi. Proto se z toho dělá takový rituál. Nejprve se rodičům poděkuje za vychování a za jejich dceru či syna. A potom se poprosí o požehnání. A protože je to všechno slavnostní,a protože se de fakto uzná jejich „nárok“ na jejich dítě, rodiče se tak trochu vpraví do přející role „tady ti ji (jeho) dávám a žehnám vám do společného života“, je ten přechod takový snadnější. Můj muž je velice rozumný člověk, ale když se měla vdávat naše nejstarší, dělal nejprve jakoby nic a pak ho odvezli s prasklou ledvinovou cystou do špitálu. Psychosomatika jak vyšitá. Ale pak si pro něj do nemocnice nevěsta (zdrav. sestra z chirurgie) jela a celou svatbu ho operovávala, tak tu ztrátu přežil.