Já jsem takhle se svojí mámou nemluvila 1/2 roku, můj bratr před tím asi 6 let, nepozdravil ji ani na tátově pohřbu.
Teď se některé věci upravily, protože pochopila, že se nemůže chovat tak, jak se chová.

Nicméně jsem se po čase, kdy jsme spolu nemluvily, rozhodla, že se s tím vypořádám na své straně, abych v tom mohla mýt pokoj, protože jsem viděla i některé svoje chyby v našem vztahu.Tak jsem napsala dopis, ve kterém jsem shrnula důvody, proč s ní nemluvím, a současně se omluvila za svoje pochybení (u mě to byl hlavně křik, jako reakce na její řeči, neschopnost nastavit hranice a trvat si na nich v klidu - např. klidným zavěšením telefonu, odejitím z místnosti,..., včetně odmítání dárků a pomocí z její strany, po kterých následovalo: "já to pro tebe udělal, a ty teď jsi nevděčná...").

Pokud v tom máš klid, nedělej nic, leda zkusit navázat spojení s tátou např. pomocí SMS, pokud máš potřebu s ní něco řešit, doporučuju nějaký ten dopis.