pro odchod do důchodu je třeba mít připravený plán B. Tedy v případě, že bude sloužit zdraví, přesně vědět, čemu se chci věnovat, třeba proto, že jsem se k tomu v mladém věku pro nedostatek času nedostal. Cestovat, studovat univerzitu třetího věku, rozvíjet pozapomenutý koníček, přebudovat chalupu - cokoliv.

Jen péče o vnoučata je možná náplň pro některou ženu-důchodkyni, ale pro málokterého chlapa.
Asi sis zakladatelko představovala, že budete mít permanentního pečujícího dědu, ale nevyšlo to podle tvých představ. Co naděláš, život není podle pravítka. Ostatně - počkej si na sebe za dvacet, třicet let, jestli budeš tak happy z faktu, že už jsi de facto stará a okolí od tebe čeká tak maximálně realizaci jako od hlídací babičky.
Vyrovnat se s vlastními stárnutím není žádná sranda.