Taky mám na Janu Eyrovou trochu úchylku. Obzvlášť jsem měla ráda období ze sirotčince, nejlíp je to zpracované v seriálu z roku 1983. Je celý k shlédnutí na youtube - v angličtině. Ta knížka je tlustá, takže mám pocit, že filmy jsou výcucy nejdramatičtějších událostí. Mě se na knížce líbila ta temná anglická nálada, samotná love story je taková očekávatelná.
A k postavě Jany: s Ruth Wilson mi přijde nejvěrohodnější. Jana přece nemůže být taková plachá puťka, jako v seriálu z r. 83. A v tebou zmiňovaným filmu mi ta "kultivovaná" šílenkyně přijde věrohodná, v těch starších verzích to je spíš naplnění tehdejší představy o šílenství. Otrhaný kostnatý vraždící blázen se slinami u úst a rozcuchanými vlasy v reálu neexistuje). Naopak se mi nelíbilo umělé prostředí sirotčince (na mě málo naturalistické) a taky mi vadilo, že nechali jen ty zásadní scény a nenechali víc "omáčky".
Každopádně se můžeš těšit na další film z roku 2011 s Miou Wasikowskou (líbila se mi v Alice in Wonderland)