Ahojte rodinkářky,
dlouho jsem na rodinu vůbec nekoukala, nějak se nedostávalo času. Ovšem s tímhle bych se chtěla podělit, znát vaše názory, případně zkušenosti.

Kamarádky dcera (7let) měla delší dobu potíže s křečemi, bolestmi břicha, někdy depresí a strachem z nových věcí, v září nastoupila do školy, a vše se zhoršilo. Jakmile měla něco ve škole, bylo jí špatně, měla teplotu...asi znáte. Člověk si řekne klasický simulant. Shodou okolností se ta holčina narodila ve stejný den, jako moje starší dcera, jen o 4 roky dříve. Co jsem si všimla, hooodně povahových rysů mají přinejmenším podobných. I takové to přecitlivělé duševno na některé vjemy, a taky dle mého trošku hlubší přemýšlení, jako by byly holky starší než v reálu. Kamarádka už po mnoha vyšetřeních nevěděla kudy kam, jak dceři pomoct a dostala od dětské doktorky tip na kinezioložku.
Odkaz na její stránky zde: http://kineziologie3.webnode.cz/

Byly u ní a jsou hlavně zvědavé na výsledek, který by se měl projevit postupem času.

Mě to zaujalo hlavně proto, že u své dcery již nějakou dobu pozoruju též zvláštní problémy. Od mala se stává až hysterickou pokud není dostatečně odpočatá, vyspaná. Když byla menší, tak navíc vše muselo u ní klapat dle hodin, neexistovala nějaká změna v režimu a zvyklostech, jinak nastal křik a jekot, a značné problémy se zklidněním. Teď je to trošku lepší, ale pokaždé je opravdu škaredě protivná, když už měla spát. To ale nevidím jako moc velký problém. Horší je její probouzení se v noci, naprosté odmítání jít spát zpět do své postele, mnohdy se zmatenými reakcemi, kdy mi přijde jako by byla "mimo". Toto se jí stává i po odpoledním spánku, když se probudí jakoby dříve než by měla. Jde zmateně přes chodbu až do kuchyně, nebo jinam, nereaguje na mě když na ni mluvím, pokud reaguje tak divně, jindy i brečí, utrhuje se na mě... pokud se mi podaří ji nějak dostat zpět do postele, tak se dospí a po opětovném probuzení je zas úplně normální a v pohodě.
Taky je další věc, že se od jisté doby bojí kamkoli jít sama, myslím místnosti u nás v domě...do koupelny, do kuchyně, i do svého pokojíku...pokud tam má pro něco jít, tak prostě nejde, že se bojí a mám jít s ní. Když se ptám čeho se bojí, není sto mi to říct. To nemluvím o rozsvěcení světel... Taky jsem už dříve byla poněkud nesvá z toho, že co začla trošku malovat, tak hned bubáky (aniž bychom jí děsili bubákama), nevím kde to vzala. A dlouho jí to vydrželo. Ani jsem pak po ní kreslení moc nechtěla, pokaždé z toho vylezl bubák. Postupně jsem se snažila jí směrovat, aspon ať tomu udělá paprsky, at je to trošku pozitivní - sluníčko.
Mohla bych tu psát ještě hlouběji do miminkovského věku, co se mi tak postupně vybavuje, že se mi zdálo být jiné, než normál, nebo teď v porovnání s mladší holčičkou (která je absolutní opak, jakoby "dítko zrozené jen z radosti a štěstí").

Proto chci poprosit, zda někdo máte s kineziologií zkušenosti, co si o tom myslíte... napadlo mě, že pokud by se Natálčiny problémky neuklidnily, že bych snad zkusila hledat pomoc takto?