Májo, neporadím, v týhle situaci jsem naštěstí dosud nebyla, ale jednu poznámku si neodpustím - nemám ráda, když někdo (tvoje mamka) není schopná udělat radikální řez a aby to vydržela, tak do toho zatahuje ještě ostatní - viz abyste přišli, že s ním nechce být pořád sama. Tyhle milodary já nedělám, protože to nic neřeší, jen je nešťastnejch jenom víc a víc lidí. Můj přístup je - ty sis ho vybrala za manžela, ty taky musíš mít sílu se ho zbavit. Já vím, je to nesmírně těžký v pokročilým věku, třeba prodat to jediný, co člověk má - byt, aby každý mohl dostat půlku, a jít někam do podnájmu, taky strach "ze samoty" (ten jsem teda u lidí žijících v takhle špatných vztazích nikdy nechápala), ale podle mě to jiný řešení nemá - buď špatný život až do smrti, nebo holt to risknout, dát všanc všecko co mám a věřit v lepší život bez současnýho manžela.