Ahoj,

to že nám umřel synek asi už každý ví, do podrobností zabíhat nechci. Jen to bylo náhlé a nečekané. Myslím, že s manželem jsme se s tím nějak poprali. Jasně že to moc bolí a asi nepřebolí, občas pláčeme, ale to je snad normální. Nemáme problém a malém mluvit a smát se těm jeho vylomeninám, co prováděl. Hodně nám pomáhá i náš druhorozený, je to úžasné mimčo, které nás nenechá dlouho smutnit.

Jenže můj taťka se uzavřel před světem, nereaguje na nic, mobil nebere, na sms ani maily neodpovídá, ani nikoho nepouští do bytu, pokud vůbec doma je. Bydlíme od sebe přes 300km, takže nebýváme u něj ve městě často, tak Max 4x do roka. Od narození Tadeáška (druhý) jsme tam byli 2x, ale buď zapomněl někde mobil a nebylo se s ním možné spojit a na slíbenou schůzku nedorazil nebo si ho radši vypnul a nereagoval na nic, ani bušení na dveře. Podobný stav trvá už dlouho, je teď skoro 9měs. bez práce a dluží kde se dá, už ho i odstřihli od energií, mámě půlroku neplatí alimenty na mladší sourozence a bojím se, že neplatí ani nájem. Dřív alespoň bral mobil, nebo čas od času prozvonil a já zavolala zpátky. Občas jsme si vyměnili mail, ale teď prostě nic. Mám o něj fakt strach. Je to několik let zpátky, co se mu zastřelil bratr, to ho fakt hodně vzalo a dlouhou dobu se dával dohromady. Taky hodně pil a poflakoval se. Teď se prostě nikomu neozývá, nechce ani pomoct, sestra se mu snažila najít nějakou práci, ale on prý nevezme pod 20tis. Já ho nechápu. Mám ho moc ráda, ale jsem na něj tak strašně naštvaná, že se zahazuje. Je vzdělaný, chytrý, ale ten chlast a hospodský kámoši ho ničí.

To jen tak pro představu. Nevíte co říct nebo udělat, co by ho mohlo z tohohle stavu dostat? Vím, že je to na psychiatra, ale dokud nebude chtít, tak nic nezmůžem. Tohle asi nemá řešení, pokud se sám nerozhodne. Asi jsem se potřebovala jen vypsat.