Není to nic hrozného, kinezioložka si ním povídala, pak se "ptala ručičky" (podrobněji to rozebírat nebudu, páč nevím, jak to přesně popsat, ale nepředstavuj si nic extrémního).
trvalo to tak 10 min.

Pak se věnovala mě a on si po zbytek času hrál s hračkami, které mu připravila.

Mimo jiné také zkonstatovala, že si to tahá ode mne (jak jsme na sebe napojeni) - já mám těch blbě zpracovaných zážitků víc (za těch 34 let se toho nastřádá...)

Já bych to laicky popsala jako znovuzpracování nějakého zážitku, který jsme v minulosti nebyli schopni zpracovat a který nám pak dělá "bordel" v psychice.

A teď reklama - ta má kinezioložka je fakt úžasná - od prvního pohledu jsme si sedly - fakt mám z toho velkou radost