U nás taky nebylo někdy růžové, ale to je normální, jenže to mělo nějaké hranice, vyjasnování si rolí, odpoutání od rodiny, představy o tom jak bych měla žít, no naši když jim vadilo co dělám, tak mi to řekli a pak se stáhli a čekali, to co čtu tady je často taková zloba od těch rodičů, kterou fakt nechápu kde má kořeny. Dnes bych řekla, že jsou štastný jak blechy, že jsem neskončila někde pod mostem s tím jak jsem měla bouřlivé mládí, jsem je vycvičila