Myslím,že nelze generalizovat. Setkala jsem se v nemocnici s přístupem,kdy byl pacient v podstatě kus,ale i s tím,kdy pacient byl "klient" a dostal tu nejlepší možnou péči. Otázkou je,proč se sám pacient aktivně nezajímá o to,co mu je a,jak bude probíhat léčba. já na sebe nedám sáhnout dokud nevím přesně co se bude dít. A třeba,když jsem měla manžela v nemocnici,tak jsem zažila situaci,kdy kvůli němu lítalo půl oddělení. Prostě řekli,že jim tam tak mladý člověk neumře a vyházeli během dvou hodin pacienty,kteří mohli počkat,aby se on ihned dostal k potřebným vyšetřením. Během 2 hodin měl za sebou všechna nejdůležitější vyšetření -laborku,ct i nějaké speciální vyšetření. Vedikt doktorů byl dost strašlivý a nekompromisní,ale dnes vím,že udělali maximum co v dané chvíli bylo možné,aby manželovi zachránili život. Pokud se mi na oddělení nedostalo potřebných informací mohla jsem zajít za jeho ošetřujícím lékařem,který mě nikdy nevyhnal s tím,že nemá čas i když měl čekárnu plnou,protože je celkem kapacita. Pokaždé si na mě našel čas a vysvětlil mi jako laikovi všechny možné léčebné postupy a prognózy a věřte mi,že jsem byla úplně vyřízená a měla asi 1000 dotazů. Tak tohle byl opravdu Pan doktor a já jsem mu neskutečně vděčná za jeho citlivý přístup.
Možná to chce skutečně jenom víc vlastní iniciativy,aby se člověk dostal k informacím. Na druhou stranu nepopírám,že,když jde člověk ke známému doktorovi nebo na doporučení svého známého doktora dostane se mu obvykle jiného přístupu.