Tak tahle příhoda je vážně pravdivá, tak doufám, že se bude líbit.

Do mého pokoje vedou dvoje dveře, jedny obyčejné a druhé na balkon. Byla už tma a já se vracela z koupelny do svého pokoje. Protože ho mám společně s mladší sestrou, nechtěla jsem zbytečně rozsvicet. Lehla jsem si do postele a vzpomněla si, že když jsem dřív ulehla za tmy, vždycky jsem do peřin skočila, protože jsem měla strach, že mě něco stáhne pod postel. Chtěla jsem už zavřít oči, když jsem si všimla, že sestra zase přetočila žaluzie na druhou stranu (tedy tak, že propouštěly více světla). Tak jsem zase vstala a začala s těmi, které jsou na dveřích od balkonu. Když jsem na malou chviličku viděla ven, úplně jsem ztuhla. Tam venku něco bylo. Jakoby moje tělo zapomnělo to, co se celý život učilo a já poznala, že to "něco" vypadá jako člověk. Začaly se mi klepat ruce a v tu samou chvíli se moje strašidlo pohlo taky. Já husa pitomá. Lekla jsem se svého vlastního odrazu!