No, moji podle mě docela hodní a klidní kluci, nevydrží sedět na zadku jen tak ani 5 minut - začnou se chovat, jako kdyby seděli na kopřivách
To se nedá.
Když jsem byla holka, tak na Štědrý den byl od rána od 7 hodin jen řev a křik - sedět na zadku jsme nesměli ani náhodou a pohádka byla naplánovaná jen jedna, muselo se makat. Udělej tohle, neseď, nečum, máma a já se tady dřeme a vy tohle, žádná televize, jen by vás to rozptylovalo. A večer 18tá hodina byla asi nějaký magický čas, protože běda, pokud by se nesedělko u stolu v 18 hodin, to by se zbořil svět. Od rána se muselo šůrovat už x krát vyšůrovaný, luxovat, povlíkat, zdobit stromek /jakýpak dopředu, to by nemělo tu váhu, to dělal táta celý dopoledne a nadával u toho jak pohan a řval, že na všechno vy......, pak hodnotil, jak blbý stromek máme a kdo za to může/, všechno připravovat, dělat hafo chlebíčků, u toho se naši vždycky pohádali, protože tátovi přece nikdy nikdo nepomohl a když jsme chtěli pomoci, tak to bylo blbě, nic jsme nesměli sníst, ani ten blbý chlebíček, co kdyby pak večer chyběl. No a večer se chlebíčků nikdo ani nedotkl a zas to bylo špatně.
Ne, tohle už nikdy nechci zažít, ale trvalo mi se toho prokletí zbavit